Komentář o aktuálním dění v Hormuzském průlivu a dalším vývoji na Blízkém východě
Datum publikace: 15. dubna 2026
Dne 14. 4. 2026 komentoval Filip Sommer, ředitel Centra blízkovýchodních vztahů (PCMR) CEVRO Univerzity, aktuální dění v Hormuzském průlivu a současné příměří mezi USA a Íránem pro TV Markíza. Celý rozhovor si můžete poslechnout zde.
Přepis slovensko-českého rozhovoru níže
Čo sa v tejto chvíli reálne deje v prielive, na mori?
V tuto chvíli probíhá od neděle americká blokáda Hormúzského průlivu. To znamená snaha o kontrolu všech lodí, které se snaží vplout do Perského zálivu a z něj ven, zejména těch plujících z a do Íránu. Blokáda Hormúzského průlivu pak má vytvářet nátlak na Írán, nicméně dle mého názoru nemusí být tato strategie úspěšná. Pokud by Íránci chtěli udělat ústupky, už by je udělali. Zároveň lodě, které se snažily proplouvat, volily cestu u íránského pobřeží, protože ta centrální část průlivu zůstává zaminovaná. Jedním z cílů USA je i tuto oblast odminovat.
Doteraz sme sledovali, ako prieliv ohrozoval najmä Irán a riešilo sa jeho uvoľnenie – ako čítať situáciu teraz, keď po krátkom upokojení prichádzajú s blokádou práve USA?
Tato blokáda přichází jako přímá reakce na neúspěšná jednání mezi USA a Íránem v pákistánském Islamabádu, která proběhla o víkendu.
USA a Írán mají zásadně odlišné představy o podobě poválečného uspořádání regionu. Obě strany se však snaží současný stav prezentovat jako své vítězství a vnímají, že mají v konfliktu navrch, což může následná jednání výrazně zkomplikovat. Jejich požadavky se navíc v současnosti jeví jako obtížně slučitelné, pokud hovoříme konkrétně o 15bodovém plánu USA a 10ti bodovém plánu Íránu.
Zatímco USA požadují zastavení obohacování íránského uranu, žádné jaderné zbraně, rozpuštění tzv. Osy Odporu, otevření a zpřístupnění Hormuzského průlivu a zastavení programu na výrobu balistických raket, Írán požaduje zrušení všech primárních a sekundárních sankcí, uznání íránské kontroly Hormuzského průlivu, ukončení útoků na Írán nebo stažení všech sil USA z regionu Blízkého východu.
Co se týče možné dohody, jen pro srovnání, Obamově administrativě trvalo něco kolem dvou let vyjednat jadernou dohodu s Íránem.
Washington tvrdí, že cieli najmä na Irán – znamená to, že zvyšok svetového obchodu zatiaľ funguje, alebo už vidíme prvé vážnejšie dopady?
Tak ty dopady na globální ekonomickou situaci tady jsou od začátku války, jen se v některých regionech objevují s postupem času. Nejprve například zasáhly asijské trhy, později se jednalo o evropské a americké trhy. Zároveň se potvrdilo, že hrozba uzavření Hormúzského průlivu zůstává významným nástrojem nátlaku na USA a jejich spojence, mimo jiné skrze potenciální dopady na ceny ropy, plynu a dalších komodit.
Donald Trump týmto krokom výrazne pritvrdil – čo je jeho hlavný cieľ v tejto fáze konfliktu?
Tím cílem je dle mého názoru donutit Írán, aby ustoupil v požadavcích USA, které jsem zmínil před chvílí. Ale zároveň jsem k ústupkům Íránu v současné době velmi skeptický.
Ako silno môže takáto blokáda zasiahnuť iránsku ekonomiku?
Tak samozřejmě může. Export ropy je pro Írán klíčovým sektorem pro udržování své ekonomiky při životě. Takže ty dopady na íránskou ekonomiku tady budou, ale nemusí se projevit hned. Válka mezi USA/Izraelem a Íránem měla vliv na íránský průmysl, což dle odhadů má vliv na až 1 milion pracovních míst (jen 200 000 v petrochemickém a ocelářském průmyslu). Export ropy je pak pro Írán klíčovým sektorem pro udržování své ekonomiky při životě. Takže ty dopady na íránskou ekonomiku tady budou, ale nemusí se projevit hned.
Irán reaguje ostro a hovorí o provokácii – aké konkrétne kroky môže podniknúť?
Teherán dlouhodobě nepřímo deklaruje, že pokud on nebude schopen vyvážet ropu, bude se snažit zamezit tomuto exportu i ze strany dalších zemí Arabského poloostrova a Blízkého východu. Zatímco Saúdská Arábie v současnosti využívá tzv. Východo-západní ropovod transportuje ropu do přístavů u Rudého moře. Spojené arabské emiráty využívají ropovod Fudžajra s cílem vyhnout se Hormuzskému průlivu. Írán zároveň může aktivovat část své proxy sítě v podobě Húsíjů v Jemenu, kteří svou aktivitou mohou zablokovat průliv Bab al-Mandab nebo útočit na saúdské přístavy. Stejně tak mohou pokračovat útoky na energetickou infrastrukturu těchto zemí.
Spomínajú sa aj asymetrické útoky na mori – aké riziko to predstavuje pre americké jednotky a lodnú dopravu?
Riziko je samozřejmě velké. Írán i nadále disponuje řadou malých útočných plavidel a ponorek, což může USA způsobit velké ztráty. Asymetričnost se projevuje v celém konfliktu, kdy se Írán snaží využívat levnější technologie, geografii, proxy útoky a nátlak na globální komunitu.
Ropy, je možné, že pri takejto situácii bude jej cena ešte rásť?
Bezpochyby ano, konflikt může trvat další týdny, měsíce v některých scénářích i roky. Myslím si ale, že pro amerického prezidenta Donalda Trumpa je prodlužování konfliktu nepopulárním politickým krokem, takže se bude snažit nezabřednout do dlouhého pokračování.
Keď sa pozrieme dopredu – je pravdepodobnejšia eskalácia, alebo sa po tomto tlaku môžu strany vrátiť k rokovaniam – hoci teda tie posledné za prítomnosti JD Vance-a zlyhali.
Zde je nutno zmínit, že 14-denní příměří i nadále pokračuje. Nicméně návrat ke konfliktu je v tuto chvíli možný. Írán vnímá jednání USA jako unáhlené v kontextu určité strategické frustrace Donalda Trumpa s konfliktem, který si bezpochyby myslel, že potrvá kratší dobu. Nelze jednoznačně říci, zda bude následovat konflikt nebo zda se obě strany navrátí k jednacímu stolu. Pokud se bude dále vyjednávat, musí obě strany přehodnotit svá stanoviska a postoj ke svým požadavkům.
Uzavřené příměří se navíc nevztahuje na Libanon, a to i přesto, že je tak v některých oficiálních kruzích prezentováno. V této oblasti pokračují střety mezi Izraelskými obrannými silami (IDF) a Hizballáhem, stejně jako izraelské nálety na Bejrút nebo části údolí Bikáa. Vývoj v Libanonu může ovlivnit směr současného křehkého příměří i k jeho možnému kolapsu. Zároveň, zde se nechali slyšet představitelé Hizballáhu, že nebudou respektovat možnou dohodu mezi Izraelem a Libanonem, o které se v nejbližší době bude jednat v USA.
I proto může příměří představovat spíše dočasnou pauzu sloužící k přeskupení sil a přezbrojení obou aktérů než skutečný krok k deeskalaci. Konflikt tak může nadále probíhat v opakujících se cyklech „eskalace – příměří – jednání – eskalace“.
A napokon, do celej situácie vstupuje aj kritika pápeža Leva XIV. voči Donaldovi Trumpovi. Ten pápeža zase označil za príliš liberálneho za jeho výroky proti vojne. Čo si myslíte o tomto konflikte? Nekope Donald Trump tak trochu do vlastných radov?
V posledních dnech se ukazuje, že se Trump vzdaluje od svých některých dřívějších podporovatelů, jako například Tucker Carlson. Zároveň se může jednat o taktiku odvedení pozornosti od války v Íránu.