Komentář o aktuálním příměří mezi USA a Íránem

Datum publikace: 10. dubna 2026

Dne 10. 4. 2026 komentoval Filip Sommer, ředitel Centra blízkovýchodních vztahů (PCMR) CEVRO Univerzity, současné příměří mezi USA a Íránem pro ČTK. Celý článek si můžete přečíst zde.

Kontext

Ačkoliv bylo dne 8. dubna 2026 uzavřeno dvoutýdenní příměří mezi USA a Íránem, nemusí to nutně znamenat konec konfliktu. Je velmi předčasné hovořit o stabilizaci situace na Blízkém východě. Pro íránský establishment navíc uzavření příměří představuje určitou formu vítězství, jelikož jeho primárním cílem bylo přežití režimu.

Americké a izraelské útoky přitom mohly mít opačný efekt, než bylo jejich původním záměrem. V rámci rozhodovacích procesů došlo k dalšímu posílení pozice Íránských revolučních gard (IRGC) a zastánců tvrdé linie vůči USA a Izraeli. To se může promítnout nejen do tvrdší zahraniční politiky, ale i do zvýšené represe vůči domácímu obyvatelstvu. Zároveň se potvrdilo, že hrozba uzavření Hormúzského průlivu zůstává významným nástrojem nátlaku na USA a jejich spojence, mimo jiné skrze potenciální dopady na ceny ropy, plynu a dalších komodit. Nelze rovněž vyloučit pokračující rozvoj a obnovu íránského balistického programu, další posun v íránském jaderném programu ani pokračující podporu aktérů v rámci tzv. Osy odporu. Sliby Donalda Trumpa o podpoře nové vlny protivládních protestů v Íránu se navíc ukázaly jako nenaplněné.

Uzavřené příměří se navíc nevztahuje na Libanon, a to i přesto, že je tak v některých oficiálních kruzích prezentováno. V této oblasti pokračují střety mezi Izraelskými obrannými silami (IDF) a Hizballáhem, stejně jako izraelské nálety na Bejrút nebo části údolí Bikáa. Vývoj v Libanonu může ovlivnit směr současného křehkého příměří i k jeho možnému kolapsu. Současně se řada států Arabského poloostrova nadále potýká s útoky dronů a balistických střel připisovaných Íránu. Konflikt pak může přetrvávat i v rámci Iráku, kde je politická a bezpečnostní scéna značně rozdělena. Irák byl zároveň jedinou zemí, která byla zasažena z „obou stran“.

USA a Írán mají zásadně odlišné představy o podobě poválečného uspořádání regionu. Nadcházející jednání a ochota obou stran nalézt kompromis budou klíčové pro další vývoj situace. Obě strany se však snaží současný stav prezentovat jako své vítězství a vnímají, že mají v konfliktu navrch, což může očekávaná jednání v Islamabádu výrazně zkomplikovat. Jejich požadavky se navíc v současnosti jeví jako obtížně slučitelné. I proto může příměří představovat spíše dočasnou pauzu sloužící k přeskupení sil a přezbrojení obou aktérů než skutečný krok k deeskalaci. Konflikt tak může nadále probíhat v opakujících se cyklech „eskalace – příměří – jednání – eskalace“.