Komentář o aktuální válce na Blízkém východě

Datum publikace: 15. dubna 2026

Dne 15. 4. 2026 komentoval Filip Sommer, ředitel Centra blízkovýchodních vztahů (PCMR) CEVRO Univerzity, aktuální dění v Libanonu, témata jako odzbrojování Hizballáhu, probíhající jednání mezi Libanonem a Izraelem, vývoj íránského jaderného programu či rizika spojená s případnou blokádou Hormuzského průlivu a jejich dopady na regionální i globální bezpečnost Hormuzském průlivu a současné příměří mezi USA a Íránem pro ČT24. Celý rozhovor si můžete poslechnout zde (od 3:18).

Přepis celého rozhovoru níže

**) Krátce na úvod – jak čitelná je aktuální situace na Blízkém východě? 

Tak ta situace je čitelná pouze do jisté míry – tedy co konkrétní aktéři chtějí, jaké jsou zhruba jejich cíle a jaké prozatím stanovené červené linie.

USA a Írán mají zásadně odlišné představy o podobě poválečného uspořádání regionu. Jejich požadavky se navíc v současnosti jeví jako obtížně slučitelné, pokud hovoříme konkrétně o 15ti bodovém plánu USA a 10ti bodovém plánu Íránu. Zatímco USA požadují zastavení obohacování íránského uranu, a žádné jaderné zbraně, rozpuštění tzv. Osy Odporu, otevření a zpřístupnění Hormuzského průlivu a zastavení programu na výrobu balistických raket, Írán požaduje zrušení všech primárních a sekundárních sankcí, uznání íránské kontroly Hormuzského průlivu, ukončení útoků na Írán nebo stažení všech sil USA z regionu Blízkého východu.

Co se týče možné dohody, jen pro srovnání, Obamově administrativě trvalo něco kolem dvou let vyjednat jadernou dohodu s Íránem.

Nicméně zároveň je zde mnoho faktorů, které je potřeba sledovat. Nejen samotný vývoj americko-íránské linie, ale také dění v Libanonu, Iráku, v rámci států Arabského poloostrova, dění v Hormúzském průlivu a podobně. Zároveň se tyto roviny a události vzájemně propojují a mají na sebe vliv. To vše hraje roli v tom, jak se situace bude dále vyvíjet.

**) Jednání mezi Izraelem a Libanonem ve Washingtonu jsou označována za historická – právě kvůli tomu, že obě země jsou už desítky let ve válečném stavu? Nebo je za tím označením ještě něco dalšího?

Obecně je známé, že se jedná o setkání, které jsme podobného rázu mohli zaznamenat před mnoha dekádami. Zároveň jsou klíčové jejich načasování a přímý kontakt mezi diplomatickými zástupci obou zemí, které mají představovat jakousi přípravnou fázi pro další jednání mezi oběma zeměmi. V rámci současného konfliktu probíhajícího na Blízkém východě vnímám, že se jednalo o důležitý první krok s cílem situaci deeskalovat. Obě strany se zároveň shodli na tom, že je potřeba otázku Hizballáhu nějakým způsobem vyřešit.  

**) Jak velký význam má fakt, že Hizballáh není u jednacího stolu? Jeho lídr dokonce jednání odmítá… 

Ano, Hizballáh je stěžejním bodem těchto jednání. Konkrétně pak proces jeho odzbrojování, který byl nastaven jako jeden z mechanismů v rámci uzavření příměří v listopadu 2024. Současný lídr Hizballáhu, Naim Qassim, jednání nejen odmítá, ale také se někteří další představitelé nechali slyšet, že nebudou respektovat možnou budoucí dohodu mezi Izraelem a Libanonem. Takže ano, velký význam to má a bezpochyby je otázka budoucnosti Hizballáhu spojena s budoucností Íránu, nebo alespoň tak to vnímám.  

**) Izrael podmiňuje jakýkoliv posun odzbrojením Hizballáhu. Nakolik realistický požadavek to je, když se o to libanonská vláda dlouhodobě neúspěšně snaží?

Izrael dlouhodobě vytváří nátlak na libanonskou vládu, respektive libanonskou armádu, aby odzbrojila Hizballáh. To však není otázka síly ani poskytování zbraní, ale spíše mezikomunitní komunikace. Zároveň je to pozvolný proces, který nepotrvá týdny, ale roky, když se sama organizace ozbrojovala po 44 let. Izraelské útoky na Libanon pak mohou mít opačný efekt, kdy dávají Hizballáhu důvod proč zůstat ozbrojeným.

**) Libanon naopak volá po okamžitém příměří. To jsou natolik vzdálené vyjednávací pozice, že jednání ve Washingtonu velmi pravděpodobně skončí jen symbolicky. Jaké kroky by musely nastat, aby to už nebyla jen symbolika? 

Prvním krokem by dle mého názoru mělo být aktivnější zapojení USA do těchto procesů a nátlak na Izrael. Dalšími kroky pak větší zapojení libanonské armády na lokální úrovni, a podepsání nějaké komplexnější dohody mezi USA a Íránem, která by zahrnovala i otázku Libanonu. Nicméně v tomto ohledu se k nám dostávají smíšené signály, zda Libanon je nebo není, respektive bude nebo nebude zahrnut do nějaké komplexnější dohody mezi Íránem a USA.

**) Boje na jihu Libanonu mezitím pokračují i během jednání. Jak moc to snižuje důvěryhodnost diplomacie a šanci na deeskalaci?

Velmi dobrá otázka. Jak jsem zmínil, jednalo se prozatím spíše o přípravnou fázi, po které by měla následovat další jednání. Zároveň, dle mého názoru je k deeskalaci potřeba zapojení dalších hráčů – nejen USA, ale i Íránu. Zatímco Washington může vytvářet nátlak na Izrael, Írán výrazně ovlivní rozhodování Hizballáhu.

**) Do konfliktu výrazně promlouvají i zahraniční aktéři – od USA přes Francii až po Turecko. Kdo má dnes reálně největší vliv na vývoj mezi Izraelem a Libanonem?

Bezpochyby jsou to i nadále Spojené státy, které mají vliv na oba aktéry. Francie je pak dlouhodobě historicky dalším stěžejním aktérem, který se snaží mediovat vzniklé konflikty. Místo Turecka bych naopak zmínil vliv některých států Arabského poloostrova, jako jsou Katar nebo Saúdská Arábie. USA pak měly dnes schválit na 59 milionů dolarů na humanitární programy související s otázkou vnitřně vysídlených osob v Libanonu v souvislosti s proběhlým konfliktem.

**) Máme týden od vyhlášení příměří mezi USA a Íránem. Jak křehké je? Pokud se tedy ještě o příměří můžeme bavit, když Donald Trump nařídil blokádu Hormuzu… 

Já bych řekl, že velmi křehké. Ano, příměřím bych to stále nazýval v případě, že se nejedná o přímé boje mezi oběma aktéry. Zároveň jakákoliv lokální rozbuška může znamenat návrat ke konfrontaci, kterou si dle mého názoru ani jeden z aktérů nepřeje.

Teherán dlouhodobě nepřímo deklaruje, že pokud on nebude schopen vyvážet ropu, bude se snažit zamezit tomuto exportu i ze strany dalších zemí Arabského poloostrova a Blízkého východu. Zatímco Saúdská Arábie v současnosti využívá alternativy v podobě tzv. Východo-západní ropovodu, který transportuje ropu do přístavů u Rudého moře. Spojené arabské emiráty využívají ropovod Fudžajra s cílem vyhnout se Hormůzskému průlivu. Írán zároveň může aktivovat část své proxy sítě v podobě Húsíjů v Jemenu, kteří svou aktivitou mohou zablokovat průliv Bab al-Mandab nebo útočit na saúdské přístavy. Stejně tak mohou pokračovat útoky na energetickou infrastrukturu těchto zemí.  

**) Izrael tvrdí, že příměří s Íránem se nevztahuje na Hizballáh. Do jaké míry je to legitimní interpretace? Dá se to číst spíš jako způsob, jak si ponechat volné ruce pro pokračování operací?

Izrael vnímá Hizballáh jako bezprostřední hrozbu pro zemi. A zde se poté pohledy liší. Pro Írán je otázka Libanonu spíše nátlakovou kartou v rámci širšího jednání mezi USA a Íránem. Já si myslím, že pokud Washington nezakročí, bude Izrael pokračovat v eliminaci Hizballáhu po celém Libanonu. Nicméně, jaký to bude mít vliv na celková jednání, je prozatím nejisté.

**) Klíčovou podmínkou USA a Izraele je odstranění obohaceného uranu z Íránu. Nakolik dosažitelný tento cíl je? 

USA a Izrael dlouhodobě deklarují, že odstranění obohaceného uranu je opravdu klíčové. Nicméně to, kde se uran nachází, není zcela jisté. Nejčastěji se zmiňuje jaderný komplex v Isfahánu. Írán se možnosti odstranění dlouhodobě brání – vše bude záviset na rozhodnutí současného leadershipu. Pokud by USA chtěly podniknout speciální operaci s cílem obohacený uran získat, bylo by to dle mého názoru velmi riskantní.

**) Jak zásadní roli hraje v současném napětí právě íránský jaderný program?

Opravdu klíčovou. Jedná se o jeden z hlavních cílů jak USA, tak Izraele. Nicméně v současnosti je částečně zastíněn otázkou přístupnosti Hormuzského průlivu, jehož blokáda má dopady na celý svět.

**) USA a Írán se mají znovu sejít k jednáním v Islámábádu. Vidíte v tom novou šanci na posun, nebo spíš snahu získat čas?

Myslím si, že obě varianty jsou možné. Pokud dojde k ústupkům z obou stran a nalezení kompromisů, dohoda je možná. Pokud k tomu nedojde, může příměří představovat spíše dočasnou pauzu sloužící k přeskupení sil a přezbrojení obou aktérů než skutečný krok k deeskalaci. Konflikt tak může nadále probíhat v opakujících se cyklech „eskalace – příměří – jednání – eskalace“. A myslím, že i na tento scénář se oba aktéři připravují.

**) Humanitární situace v Libanonu se dramaticky zhoršuje, statisíce lidí jsou na útěku. Může právě tento tlak donutit aktéry ke kompromisu nebo naopak konflikt dál radikalizuje?

Bojím se, že by se jednalo spíše o druhou variantu. Vnitřní vysídlení v Libanonu může způsobovat nové formy sporů, a to mezi vysídlenými šíity a dalšími etno-náboženskými skupinami v Libanonu, jako jsou sunnité, křesťané nebo drúzové. Z lokálního konfliktu se pak může stát velmi snadno občanská válka, se kterou má země neblahé historické zkušenosti.

**) Co bude teď klíčové sledovat, na co se zaměřit? 

Určitě vývoj v Hormuzském průlivu, situaci v Libanonu, vyjádření státníků USA, Izraele a Íránu a pak samozřejmě další kola diplomatických jednání v Islámábádu.